Složení krmiv

Vyvážené krmivo se skládá z množství surovin. K nejčastěji zastoupeným patří především tyto:

1. Obilniny (obiloviny)

Jsou rostliny využívané a pěstované pro svá semena/zrna. Celosvětový podíl obilovin na lidské výživě je odhadován na 60 – 70 %. V ČR jsou obilniny nejrozšířenější skupinou pěstovaných plodin, kdy největší plochy dlouhodobě zaujímá pšenice a ječmen.

Pšenice (Triticum) 

Pšenice je rod jednoděložných rostlin z čeledi lipnicovitých, který čítá přibližně 20 druhů. Zahrnuje jak šlechtěné, tak planě rostoucí druhy, které mají svůj prapůvod v jihozápadní Asii.

Pšenice poskytují zrno, které se používá jako potravina, krmivo i jako surovina. Zpracovávají se také stébla (sláma) a otruby (semenné slupky a mouka). 

Výhodou pšenice, tak jako u jiných obilovin, je poměrně jednoduchá skladovatelnost a poměrně dlouhá trvanlivost.

Pšenice mají vysokou výživnou hodnotu, a proto jsou především v Evropě jednou ze základních potravinářských i krmných surovin. Průmyslově se využívají k výrobě škrobu, lihu či piva.

Ječmen (Hordeum L.)

Je rovněž rodem čeledi lipnicovitých. Zahrnuje 25 druhů planého ječmene a jeden druh kulturní – ječmen setý, který patří k hospodářsky nejvýznamnějším rostlinám. 

Kulturní ječmen je jednoletá jarní nebo ozimá obilnina, zatímco některé plané druhy jsou víceleté. 

V současné době se většina vypěstovaného ječmene používá ke krmným účelům. Nejkvalitnější část produkce slouží k výrobě sladu.

V antice byla ječná kaše běžný jídlem, ta se dodnes konzumuje na Blízkém Východě. V Evropě ječmen z přímé konzumace vytěsnila hlavně pšenice.

Ječmen je dle osevní plochy čtvrtou nejrozšířenější zemědělskou plodinou na světě, v ČR zaujímá mezi obilovinami druhé místo.

Žito (Secale)

Žito je mladší obilovinou než pšenice a ječmen. Vzniklo přirozeným výběrem, kdy se jako plevelná rostlina vyskytovalo v porostech pšenice. Při postupu pěstování pšenice a ječmene do severních oblastí žito převládalo, až se pěstovalo téměř v čisté kultuře. 

Tímto přirozeným výběrem bylo u žita dosaženo zkrácení vegetační doby, větších obilek, pevnosti a nelámavosti klasového vřetene. Žito dále dosáhlo ozimého charakteru i větší odolnosti k mrazu a k horším pěstitelským podmínkám. To vše vedlo k rozšíření žita do chladnějších a méně úrodných oblastí vyšších nadmořských výšek.

Ve 20. století bylo žito nejrozšířenější obilovinou v Čechách. Dnes je ozimé žito rozšířeno především v oblastech horských a podhorských a v podmínkách s větším zastoupením písčitých půd.

Oves (Sativa)

Oves je nejmladší kulturní obilninou. Do Evropy se dostal jako plevelná rostlina tehdy již kulturní pšenice a ječmene. Oves je dlouhodenní rostlinou, u které jsou pěstovány ozimé i jarní formy. V našich podmínkách ozimé formy vymrzají.

Přesný původ ovsa není dostatečně známý. Pluchatý oves setý pochází z Malé Asie, bezpluchý (nahý) oves vznikl spontánní mutací v horských oblastech Číny a Mongolska. Bezpluchý oves je nejvíce rozšířen ve Velké Británii, Kanadě, USA, Mexiku, Číně a dalších zemích. V České republice se šlechtí od 2. světové války.

Dobrých výnosů a kvality lze dosáhnout v lepších oblastech bramborářského výrobního typu a v přilehlých oblastech řepařského výrobního typu. Klimaticky ideální oblasti pro pěstování ovsa mají dostatek zimní vláhy, dostatek srážek a relativně nižší teploty v květnu až červenci.

Tritikale – žitovec (Triticosecale)

Tritikale je umělým mezidruhovým křížencem pšenice obecné a žita setého. Cílem tohoto šlechtění bylo spojit cenné vlastnosti obou těchto druhů do jednoho genotypu.

Na území České republiky se nejvíce pěstují odrůdy ozimé formy, ale postupně se rozšiřují i odrůdy jarní.

Tritikale je tolerantnější k horším pěstitelským podmínkám než pšenice, má vysoký výnosový potenciál a vyznačuje se dobrým zdravotním stavem.

Tritikale je plodinou menšího rozsahu pěstování i využití. U nás je využíváno především pro krmné účely a na osivo. Jeho vysoká krmná hodnota je dána vyšším obsahem bílkovin a příznivou skladbou aminokyselin, především vyšším obsahem lyzinu. Využití bílkovin je při zkrmování vyšší než u pšenice.

2. Olejniny

Jsou rostliny hromadící v plodech, semenech nebo jiných částech tuky v takovém množství, že je ekonomické je zpracovávat. Patří do různých čeledí a řadí se k nim druhy vytrvalé i jednoleté v ozimých i jarních formách. K vytrvalým druhům patří oliva. V našem podnebí však převládá pěstování čeledi brukvovitých, a to především řepky a hořčice.

Řepka olejná (Brassica napus L.)

Řepka je potravinářskou surovinu, ze které se vyrábí olej. Pro krmivářské účely se využívají extrahované šroty a pokrutiny. Může sloužit rovněž jako pícnina a zelená hmota se využívá i na hnojení. Řepkový olej je také surovinou pro chemický průmysl a může být použit i jako zdroj obnovitelné energie. 

Řepka se pěstuje v ozimé i jarní formě, kdy na našem území převládá řepka ozimá, která je v našich podmínkách nejvýznamnější olejninou. Řepce se nejlépe daří v hlubokých hlinitých půdách. 

Jarní forma řepky se pěstuje v oblastech s tvrdou zimou (Kanada), kde by ozimá forma nepřezimovala a v teplých oblastech (Austrálie, Indie, Čína), kde naopak chybí chladné období. V České republice je jarní forma řepky pouze doplňující plodinou, a to především díky nižšímu výnosu, nižšímu obsahu oleje a obtížnější ochraně proti škůdcům.

3. Luskoviny

Všechny luskoviny náleží do čeledi bobovitých. Jejich charakteristickým znakem je vysoký obsah bílkovin v semenech i v celé nadzemní biomase. Semena některých druhů mají rovněž vysoký obsah tuku (sója, lupina). Vysoce cenné jsou agronomické vlastnosti luskovin, především jejich předplodinová hodnota. 

Hrách setý (Pisum sativum)

Hrách náleží do čeledi bobovitých. Je jednoletou, popínavou rostlinou se sbíhavými a prorostlými listy. Jeho plody jsou lusky, které obsahují dužnatá semena zvaná hrášky. 

Rostlina je původem ze Středomoří a je důležitou luštěninou, která se pěstuje především kvůli chutným plodům obsahujícím velké množství vitamínů (hlavně skupiny B) a minerálních látek (fosfor, draslík, vápník a hořčík). 

Nejvhodnější pěstební podmínky jsou ve výrobních oblastech řepařské, obilnářské a bramborářské, kdy hrachu vyhovují zejména půdy středně těžké.

Sója (Glycine max L.)

Sója je luštěninou s vysokým obsahem proteinů. Má široké použití jako potravina, krmivo pro hospodářská zvířata i jako surovina pro potravinářský a zpracovatelský průmysl. 

Sója je považována za jednu z nejstarších kulturních plodin. Pochází ze severní a střední Číny. 

Pěstuje se v tropických, subtropických podmínkách a v teplých oblastech mírného pásu. Výnosy jsou závislé zejména na dostatku vody, poté na hnojení a řádkování.

Sója je velmi bohatá na proteiny, proto jsou výrobky z ní vytvořené oblíbenou složkou vegetariánské stravy.

4. Ostatní složky krmiv

Premixy, minerální krmiva

Kompletní/doplňková krmiva obsahují krom výše zmíněných surovin, které jsou zastoupeny ve velkých objemech, rovněž různé premixy, minerálně vitamínová krmiva a ostatní doplňky. Ty nakupujeme především u firem Fides Agro, spol. s r. o., VVS Verměřovice s. r. o. a Trouw Nutrition Biofaktory s. r. o.

Melasa

V současné době jsou mnohé naše krmiva rovněž melasovány. Melasa je vedlejším produktem vznikajícím při výrobě cukru z cukrové řepy, popř. z cukrové třtiny a skládá se z cukru, které při odstranění nezcukernatěl. Je tedy zcela přírodním produktem. Při naší výrobě používáme tekuté melasová krmiva s obsahem lehce rozpustných cukrů, dusíkatých a minerálních látek.

Medikace

Naše firma má rovněž povolení k výrobě medikovaných krmiv. Medikovaná krmiva se podávají především prasatům. Jejich zkrmováním má být dosaženo zlepšení zdravotního stavu zvířat. Medikace se přidávají do krmiv jako premixy. Při použití, stejně tak jako při manipulaci s nimi, platí přísná opatření z hlediska možné kontaminace jiných krmiv. O vydání povolení k medikaci rozhoduje Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv.

V neposlední řadě jsou krmiva balancována pomocí soli, vápence a uhličitanu sodného.

Některá naše krmiva, především ty zakázkově vyráběné pro zoologické zahrady, pak obsahují specifické krmné suroviny jako např. čirok, proso, lněné semeno či kávovinu.